Buďte líní myslet

 

„To byl teda dneska záhul,“ poznamenala kamarádka po skončení prosincové taneční dílny. Hned se mi vybavily další reakce ohledně náročnosti tohoto workshopu. A přitom to zrovna dneska tak šlapalo, tedy tančilo…, říkám si v duchu. A tak se zamýšlím nad tím, proč se někdo cítí tak unaveně a někoho tanec osvěží a dodá mu energii?

Je to skutečně tanec a pohyb, co nás vyčerpává? Nebo je to naše mysl, která – protože děláme něco nového – má velké obavy, že to nezvládneme? Horečnatě při tanci přemýšlí: Jak dlouho to ještě bude trvat? Vždyť už jsem tak zadýchaná. Nejsem ve fyzické kondici, měla jsem raději zůstat doma a odpočívat. Ne, to už není pro mě… A pak se ozve: Ale musím to vydržet, všichni tančí, to by bylo blbý. Tak se půjdu aspoň napít. Chce se mi čůrat, ach jo

Já si myslím, že se nejvíc vyčerpáváme právě na těchto malých soubojích uvnitř sebe. Je to naše mysl, která nám bere sílu, protože naše energetické zásobárny jsou veliké a většinou o nich nemáme ani ponětí.

Když však děláme něco, co nás naprosto pohltí, přestáváme myslet. Jsme absolutně přítomní a neřešíme čas, jídlo ani míru vynaložené energie. Naopak. Energie do nás odněkud natéká a my se cítíme po skončení činnosti jakoby oživeni, znovuzrozeni, plni síly a elánu.

Možná, že je tento stav štěstí jen výsledkem vyplavování endorfinů, které se uvolňují i při jiných fyzicky náročných činnostech. Spontánní tanec má ale tu výhodu – a připouštím, že i tady to může být věc praxe – že když se mu plně oddáme, tančí s námi. A my už to jen pozorujeme a nestačíme se divit, protože někdy je to fakt jízda.

Stejně jako v životě i tady přicházejí krize. V podobě toho známého: Já už nemůžu nebo: Já už nevím, co mám tančit. Je to dlouhé atd. Ano, je to naše stará známá v akci. Existují určitě různé způsoby, jak tím projít. Někdo se může zhluboka nadechnout a vydechnout, někdo zklidnit a ztišit se a někdo půjde do tance o to víc naplno. Důležité je vytrvat.

Když odoláme svodům mysli, ani se nenadějeme a přijde nová vlna inspirace a energie, která nás zanese na neočekávatelná místa. Na místa, kde objevíme náš ryze vlastní autentický tanec a jeho prostřednictvím se spojíme s naší duší. Staneme se tak na okamžik sami sebou, bez strachu z posuzování. Staneme se celistvými a svobodnými, a to alespoň do chvíle, než vyjdeme z tanečního sálu a necháme se ovládnout myšlenkami všedního dne.

Můžeme tu chvíli návratu ale začít postupně oddalovat. Nebo si někdy jen tak během dne vzpomenout a přenést se v duchu do svého těla a připomenout si svůj jedinečný tanec, který nikdy nekončí!

Anebo si dopřát ten luxus a být prostě a jednoduše líní. Být líní myslet.

Terezie Palková
Jsem herečka, písničkářka, klaunka a tanečnice. Mojí vášní je vystupovat před lidmi a skrze své umě.ní je bavit, nastavovat jim zrcadlo a přinášet nové, neotřelé pohledy na život. Své celoživotní zkušenosti předávám na svých workshopech TRANSformativeDANCE - LÉČIVÁ MOC TANCE. Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.