Tančím od malička. Měla jsem to štěstí, že mě rodiče přihlásili na "výrazový tanec" - techniku Duncan k Evě Blažíčkové, kde jsem jak dítě měla mnoho tvůrčí svobody. A kromě nějakého toho cvičení a protahování, jsem měla mnoho prostoru tančit volně (improvizovat) na hudbu a vymýšlet si své vlastní malé choreografie. Tanec se tak pro mně stal takovým druhým domovem. Nikdo mě tam nerušil a nedával mi žádné příkazy. Nehuboval mě za to, že jsem udělala někde chybu. Protože ve svobodném tanci nemůžete udělat chybu.

Toto ve mně nějakým způsobem zakořenilo. A i když jsem pak dlouho netančila, nebo zkoušela různé jiné směry a techniky (nejvíc mě oslovilo Butó a práce s Minem Tanakou v divadle Archa), měla jsem pocit, jako bych se vrátila po dlouhém výletě domů, když jsem přišla poprvé na  spontánní tanec.

A už jsem nemohla přestat. Pokaždé to byl úplně nový a transformující zážitek.

Protože jsem také muzikantka a zpěvačka, začala jsem se stále víc a víc projevovat v tanci i hlasově. Úplně přirozeně. A následovala tak potřeby svého těla.

Nejprve dech, potom hlas, a to vše v pohybu. Ze začátku jsem pozorovala myšlenky, které mi říkaly, že jsem trapná, nebo že se to nehodí a podobně. Ale když jsem jim nevěnovala pozornost, postupně slábly. Teď už to vůbec neřeším a zažívám neskutečný pocit svobody. Toho, že mohu být plně sama sebou.

Po narození své druhé dcery jsem se rozhodla  předávat své zkušenosti dál. Nejprve v krásném prostoru Broumovského kláštera, poté v Praze a dalších městech.

Ráda bych, aby lidé zakusili tu nezměrnou radost, která je s tancem, a nejen s tancem, ale  celkově se svobodným vyjádřením sebe sama spojena.

Ve svém tanci se pak soustředím(e) především na vědomé propojení s tělem, na dech, pohyb v prostoru, emoce které se vynořují a dávají nám možnost se jimi protančit a nahlédnout hlouběji do naší duše, na oživení živelnosti, která v nás přirozeně dříme, ale málokdy je skutečně žit.   

 A co nám tanec může dát?

Myšlenky ztrácí svou sílu, nebo dokonce mizí. To nás nabíjí novou energií.                                                    Někdy přijdou silné emoce s kterými můžeme tančit, nebo dokonce obrazy a vzpomínky.                                      Tak můžeme léčit pomocí tance i hluboko zasutá témata.                                                                                  Stáváme se tak svými vlastními léčiteli, a předáváme  zodpovědnost a důvěru sami sobě.                      Schopnost hlasově se projevit.                                                                                                                            Objevení a podpora našich ženských a mužských kvalit.                                                                                  Stejně jako my, i náš život se tancem dává do pohybu.                                                                                              Po protančeném večeru přichází pocit (ú)plnosti, jednoty, vděčnosti a lásky.

Když potom praktikujeme spontánní tanec pravidelně, začínáme si být více vědomí ve svém životě nejen svého těla, ale i svých myšlenkových vzorců. A to už je začátek cesty ke změně.